|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je den deště
pramením
z dlaní prsty mi kapou
jak jindy z tvých ňader
a tvořím ta znamení podzimů
když myslím na čas
mimo své zdi
a lidi tam venku mi připadají tak pořezaní
a bez žil jakoby neměli potřebu krve
jak s očima přelepenýma sklem a s mlhou na ústech
ztraceni a vyhaslí jako včerejší neony
trosečníci na nástupních ostrůvcích
kteří nikdy nenastoupí se nalézt a odjet z iluzí svých bytí
prší do ulic
a novinové články jsou tak laciné
že je snad píšou v Číně
jen na obzoru, který se vzdaluje jako žena, za níž jdeš
jež má boky moře a proudí mi těly
které jsem měl, mám a budu mít
se rozsvítil maják, jehož strážce nemá jméno
stejně jako já
ač sama mě kýmsi nazýváš
když býváš ve slunci i tmě
ani Buddha nemá mantru na lásku
která je mandalou aby nás vyléčila z našich pošetilostí
prochází námi stále vnitřně stejná a mění nás na oheň
kterým se pálíme všude, kde se dá dotknout, nebo opustit se
a třtinoví koně každé mé smrtelnosti
se pasou po hvězdách
na nichž se vzdalujeme milovat
je den světla
svítím
ti zpět
|
|
|
